Míši stránky o cestování

HOLANDSKO 2002

HOLANDSKO, KVĚTINOVÉ KORZO A FLORIADE    18.4.2002 - 22.4.2002

Na nápad jet do Holandska na známé květinové korzo přišla moje mamka, která po tom už hodně dlouho toužila. A protože letos se k tomu přidala ještě možnost navštívit výstavu Floriade, která se koná pouze jednou za deset let, tak bylo rozhodnuto nápad uskutečnit. Nakonec se k nám přidal i Petr, který nejdříve jet nechtěl, protože ho kytičky zrovna dvakrát nebaví. Zájezd jsme si vybrali už v lednu, využili tak možné slevy a už se těšili na konec dubna.

 

1. den, čtvrtek 18.4.2002 - odjezd z Čech, návštěva Norimberku

Dopoledne trávím balením věcí a jídla na cestu. Mamka i Petr jsou ještě v práci, sejdeme se až před odjezdem autobusu na zájezd. Taťka mě se všemi našimi zavazadly dovezl do Turnova na parkoviště před Delvitu, kde už čeká Petr. Pomáhá mi vynést zavazadla z auta na lavičku a protože nesehnal v místních potravinách "Ve mlejně" jablka a plechovkové pivo, tak ho vysílám ještě zkusit štěstí do Delvity. Mezitím přichází mamka a přijíždí autobus. Hned nato se vrací Petr a nevzrušeně se pouští do přerovnávání plechovek s pivem a lahví s vodou z příručního batůžku do velkého batohu s tím, že autobus má správně podle plánu odjíždět až za 10 minut. My s mamkou jsme si tedy daly cestovní tašky dolů do úložného prostoru autobusu a řidič ho zavřel, ale pak přišel vycházkovým tempem Petr. Řidič musel zavazadlový prostor znovu otevřít, aby si Petr mohl uložit svůj batoh taky do podpalubí.

Okamžitě po nástupu do autobusu při nahlédnutí do zasedacího pořádku zjišťujeme, že jsme byli někým opravdu prokleti a sedíme opět vzadu na pětce! To už je kolikátý zájezd, kdy na nás vyšlo tohle místo! Ke všemu je obsazena ne čtyřmi, ale pěti lidmi a na Petra vyšlo prostřední sedadlo. Sice se bude kymácet ze strany na stranu, ale zase si může natáhnout nohy do uličky. Ani si nemáme kam dát věci, protože nad hlavou není žádná polička, pod sedačkama je minimum místa a tak alespoň něco se nám podařilo vtěsnat mezi opěradlo a zadní okno autobusu.

Taťka nám ještě zamával taškou s chlebem a přesně v 11:15 podle plánu vyjíždíme z Turnova do Prahy, kde máme přibrat další lidi, včetně těch dvou, kteří s námi budou sdílet naši pětku. Je krásné počasí, docela teplo a svítí sluníčko.

Do Prahy přijíždíme o 25 minut dříve, tedy ve 12:05 a tak celé osazenstvo autobusu vyráží na Černém Mostě do prostor metra a autobusového nádraží, kde berou útokem stánky s občerstvením. My s mamkou jdeme na toalety a Petr si kupuje nanuka. Ve 12:20 se vracíme zpět do autobusu, seznamujeme se s novými spolucestujícími, které k nám mezitím přistoupily (jsou to dvě kámošky ve věku asi 35 let, které nechaly doma rodiny a rozhodly se udělat si výlet) a pokračujeme z Prahy dál na západ. Petr dostává důležitou funkci - je zvolen průvodkyní zájezdu velitelem zadní části autobusu. Jeho povinností bude udržovat v naší části bdělost a hlavně hlídat, abychom nikoho z účastníků cestou někde nezapomněli :-), což nakonec úspěšně zvládl :-).

14:00 - opouštíme Plzeň.

14:40 příjíždíme na parkoviště u pumpy "Na Kateřině" před hraničním přechodem Rozvadov. Petr si v McDonaldu kupuje cheeseburger, ačkoliv je vyroben z ropy. Snažíme se trochu protáhnout tělo ztuhlé dlouhým sezením v autobuse. V 15:15 vyjíždíme směrem k hranicím. Docela se zatáhlo a fouká vítr.

Mezi 15:25 až 16:15 čekáme v Rozvadově až nám celníci vrátí pasy a poté pokračujeme do Německa.

16:50 - krátká patnácti minutová zastávka na protažení těla a načerpání čerstvého vzduchu na jakémsi německém parkovišti před Norimberkem, kde nás čeká dvouhodinová prohlídka města.

Sjíždíme z dálnice, míjíme stadion Zeppelinovo pole, kde se konaly sjezdy Hitlerovy strany a okolo hlavního nádraží přijíždíme v 18:00 do centra Norimberku. Společně s celým autobusem se vydáváme na prohlídku, ale hned první zastávka je v podchodu na toaletách, kde ztrácíme plno času čekáním, než se všichni lidi vystřídají. Konečně už jsou všichni hotovi, tak se jdeme podívat na náměstí Hallplatz, kde stojí mýtnice z 16.století, která bývala v minulosti sýpkou. Vypadá jako typický norimberský hrázděný dům, který má na střeše plno okének, které dříve sloužily jako sýpky.

Norimberk - mýtnice

Pokračujeme prohlídkou největšího norimberského chrámu - gotického kostela svatého Vavřince. Uvnitř jsou krásné sklomalby, 20m vysoký gotický svatostánek a volně visící dřevořezba Zvěstování. Proti kostelu stojí další zajímavá stavba - věžovitý Nasavský dům s arkýři, který je nejstarším dochovaným šlechtickým palácem ve městě.

Norimberk - kostel svatého Vavřince
Norimberk - věžovitý Nasavský dům

Tradičně nestíháme s Petrem fotit a natáčet na kameru, čekáme až zmizí největší dav, pak nám všichni někam odejdou, takže musíme hlídat, abychom se neztratili. Míříme ke Karlovu mostu nad řekou Pegnitz, kde se z části nad ní rozkládá původní špitál svatého Ducha. V gotickém kostele tohoto špitálu bývaly dříve uloženy říšské korunovační klenoty, dnes je tam internát.

Norimberk - špitál svatého Ducha

Přicházíme na další náměstí - Hauptmarkt, kde stojí gotický kostel Panny Marie s krásným štítem na němž je orloj. Vždy ve dvanáct hodin na něm sedm kurfiřtů obejde trůnícího Karla IV., který je umístěn nad hlavním vchodem do kostela. Na náměstí se také koná každý den trh - přestože už se blíží večer, stojí tu ještě plno stánků s ovocem a zeleninou. Za kostelem je malá kašna s pasáčkem husí, který drží dvě husy v podpaží a ze zobáků jim tryská voda.

Norimberk - kostel Panny Marie
Norimberk - kostel svatého Sebalda

Okolo gotické radnice, kde jsou v podzemí středověká vězení, stoupáme pomalu na císařský hrad z 11.století, který leží na kopci nad městem. Na hradě se nachází prastará Pohanská věž s románskou kaplí, palác s císařským a rytířským sálem a o kousek dál stojí válcová věž Sinwellturm. Na jejím vrcholku je rozhledna, ale tam z nedostatku času nejdeme. Z hradeb je nádherný výhled na celé město, pod hradbami krásně kvetou třešně a pučí stromy.

Norimberk - Pohanská věž na hradě
Norimberk - věž Sinwellturm na hradě

Po prohlídce hradu scházíme hradební bránou na náměstí Albrechta Dürera. Bohužel, jeho hrázděný domek, v němž bydlel, se zrovna opravuje a tak je celý skrytý pod lešením. Uvnitř je sbírka jeho grafických prací a kopií jeho obrazů. Náměstí lemují hrázděné domy - v jednom z nich, měšťanském domě Flembohaus, je Staroměstské muzeum. Uprostřed náměstí stojí Dürerův pomník.

Norimberk - náměstí Albrechta Dürera

Okolo barokního kostela svatého Jiljí se vracíme zpět na náměstí Hauptmarkt, kde v jeho horním rohu stojí gotická Krásná kašna s polychromovanými plastikami (kámen pomalovaný barvou) vysoká 18,5m. Je to ale jen kopie, originál je v Germánském národním muzeu. Pomalu se vracíme zpět k autobusu a cestou ještě nahlížíme do výkladních skříní obchůdků. Tak třeba u Rosenthalu mají nádherné svíčky ve tvaru květů nebo ovoce a v dalším obchodě přímo pohádkové svatební šaty :-). Po návratu do autobusu se pouštíme s chutí do jídla, je to už vlastně večeře a chvíli po 20:00 odjíždíme směrem k Würzburgu.

Ve 21:40 zastavujeme kvůli noční hygieně na parkovišti u Würzburgu. Jsou tu moc pěkné záchody i umývárny, všechno krásně čisté, plno zrcadel a velký prostor. Z terasy před benzínovou pumpou je krásný výhled na osvětlený hrad a v údolí pod námi jezdí vlaky. V autobuse se pokoušíme udělat jakous takous "lůžkovou úpravu" před nastávající nocí, ale je to děs! Sedačka se nám o kus posunula dopředu, takže se tím zmenšil prostor pro nohy asi jen na 20cm. Nejlíp na tom asi nakonec bude Petr na prostřední sedačce, protože si bude moci alespoň natáhnout nohy.

22:30 - vyrážíme směrem na Frankfurt nad Mohanem. Řidiči nám pustili na dobré spaní video - krvák "Gladiátor". Petr to sleduje, ale mě to nebaví, tak s mamkou podřimujeme.

23:55 - projíždíme okolo Frankfurtského letiště, které máme po levé straně a po pravé je rychlodráha vedoucí z města na letiště.

 

2. den, pátek 19.4.2002 - Aalsmeer, Alkmaar, skanzen Zaanse Schans, Volendam

Další zastávka byla ještě v Německu asi ve 2:30 v noci.

5:00 - autobus zastavuje na odpočívadle u Utrechtu. Jdeme se umýt, udělat ze sebe v rámci možností lidi a trochu snídáme. Venku je pořádná zima, jen +2°C! Noc v autobuse byla hrozná, jsme celí rozlámaní a s nostalgií vzpomínáme na naši zlatou českou Karosu, kde bylo tolik místa na nohy a pohodlné měkké sedačky. Tento autobus je sice označen jako luxusní autokar, ale to je jen na první pohled. Je tu málo místa a na tak dlouhé cestování vůbec není uzpůsoben, o nějakém pohodlí se už vůbec nedá mluvit.

V 6:00 opouštíme odpočívadlo a jedeme směrem na Aalsmeer, kde se denně konají proslulé největší květinové burzy na světě. Na místo přijíždíme hodně brzy, už v 6:30, ale na burze otevírají pro turisty až v 7:30, tak musíme hodinu čekat. Protože venku je pořád docela chladno, i když už svítí slunce, sedíme zatím v autobuse. Na parkovišti kromě nás čekají ještě desítky dalších autobusů, asi z podobných zájezdů jako ten náš a tak když se konečně přiblížila otevírací hodina, všichni z těchto zájezdů jsme se doslova nahrnuli dovnitř.

Květinová burza vznikla v roce 1968 a sdružuje 4700 pěstitelů květin. Se svými rozměry 800 x 600m (plocha 55 fotbalových hřišť) je největší aukční a komerční budovou na světě. Denně se zde prodá 13 milionů řezaných a více než 1 milion hrnkových květin. V okolí Aalsmeeru jsou největší květinová pole v Holandsku.

Po zaplacení vstupného stoupáme po schodech na ochoz, který je ve výšce asi 4m nad podlahou haly a po němž se prochází jejími prostorami. Pod námi je plno vozíčků s různými kvetoucími květinami, ale jsou tu i palmy, tůje, fíkusy a jiné rostliny. Některé jsou hodně zvláštní, ani jsme je snad u nás v květinářství nikdy neviděli. Ochoz se táhne až na konec haly a po druhé straně se zase vrací zpátky. Mezi ochozy jsou umístěny místnosti a v nich probíhá burza květin. Obchodníci, kteří je nakupují, sedí na stupňovitých lavicích se stolky a telefony a dolů přijíždějí vozíčky s květinami pro aukci. Nad těmito vozíčky je na zdi umístěna tabule, kde se zobrazují údaje o květinách a jejich ceně. Z aukčních místností se květiny odvážejí přímo do aut, která je převážejí na 5km vzdálené letiště Schiphol, odkud se květiny okamžitě dopravují do celého světa.

Aalsmeer - květinová burza

Celé jsme si to tam prošli a prohlédli a podívali se i do prodejny suvenýrů. Mají tu docela hezké věci, jako různé dřeváčky, delftskou keramiku a další klasické holandské suvenýry, ale zdá se nám to dost drahé. U vchodu na burzu prodávají květiny, ty jsou sice cenově přijatelné, ale než bychom je dovezli domů, tak by asi bylo po nich.

V 9:00 opuštíme burzu, naší další zastávkou je městečko Alkmaar. Zatím pořád svítí slunce a oteplilo se zhruba na +8°C.

Do Alkmaaru přijíždíme v 10:00 hodin. Autobus nás vysazuje na nábřeží a my okolo Muzea piva jdeme na hlavní náměstí Waagplein před Vážní budovu. Zde se podle staletých tradic koná každý pátek od 9:00 do 12:00 hodin trh sýrů. Ve vážní budově je nyní muzeum sýrů. Na náměstí jsou davy dalších turistů, takže z probíhajícího trhu toho není moc vidět. Z dálky alespoň občas zahlédneme jak muži v krojích nakládají bochníky sýrů na nosítka, která si popruhem přidělají na ramena a vždy dva muži s nosítky běží do Vážní budovy, kde si zákazník od nich odebere nakoupené sýry. Mezi muži s nosítky prochází holandské selky v krojích, na nohou tradiční holandské dřeváky a nabízejí letáky. Pod vážní budovou stojí člověk, který vykřikuje do mikrofonu kdo a kolik sýrů si kupuje a do toho všeho hraje hudba.

Alkmaar - trh sýrů
Alkmaar - Vážní budova

Je to pěkný mumraj, tak se radši jdeme projít do okolních uliček a ke gotickému kostelu svatého Vavřince se zvonkohrou a nejstaršími varhany v Holandsku. Potom pokračujeme na druhou stranu města kolem grachtu k věži Aeeijnstoren a nakonec se vracíme zpět na náměstí. To už se dav turistů trochu rozptýlil, takže se můžeme v klidu podívat, jak se trh sýrů chýlí ke konci. Petr koupil rodině domů čtvrt kilový bochníček pravého holandského sýra a všichni tři dohromady jsme si koupili na ochutnávku mističku, kde je 5 druhů sýra. My s mamkou jsme si v jednom obchůdku koupily kachle na zeď s větrným mlýnem. Chvíli pozorujeme jednoho holanďana jak vyrábí dřeváky a pak už se pomalu vydáváme zpět k silnici, kde nás vyzvedne autobus.

Gracht v Alkmaaru
Alkmaar - věž Aeeijnstoren

Cestou si ještě prohlížíme budovu Muzea piva, které je umístěno v původním pivovaru. Je tam i hostinec v němž se prodává přes 80 značek holanských piv. Ve městě prý dříve bývalo 20 pivovarů. To se někdo měl... :-).

Autobus nás ve 12:00 vyzvedává na nábřeží u Severo-holandského průplavu a pokračujeme do skanzenu Zaanse Schans.

Cestou můžeme z autobusu pozorovat plno grachtů a pastviny (poldery), na nichž se pasou krávy a ovce s jehňátkama. Jednotlivé pastviny nejsou od sebe odděleny ploty, ale úzkými odvodňovacími kanály, a tyhle pastviny se střídají s krásně barevnými poli tulipánů a hyacintů. Je to prostě nádhera! :-)

Tulipanová pole

Ve 12:30 přijíždíme na parkoviště u skanzenu Zaanse Schans, který vznikl po roce 1945 nedaleko města Zaandam. Je to restaurovaná zaanská vesnice z dob minulých, po níž dostal skanzen své jméno. Byly sem přemístěny stavby z okolí, jenž musely být z nějakého důvodu strženy, ale pro svou historickou hodnotu byly zachovány a postaveny zde. Obydlený skanzen má plno typických severoholandských zelenobílých dřevěných domečků, roztomile malinkých, které vypadají jako z pohádky. Dále se tu nachází několik druhů mlýnů rozmístěných kolem grachtu - mlýn na lisování oleje (z r.1673), mlýn na tření barev (z r.1782), mlýn pila a mlýn na hořčičné semínko. Je to tady moc hezký a někde tu nádherně voní čokoláda, ale nedaří se nám zjistit kde.

Skanzen Zaanse Schans
Skanzen Zaanse Schans
Skanzen Zaanse Schans

Zatímco my s mamkou odpočíváme na lavičce, tak Petr krmí kačery naší svačinou. Na pastvinách u zelenobílých domečků se pase plno ovcí a jehňátek, jsou zde malá káčátka, divoké husy a poletují tu straky a havrani. V jednom z domečků funguje hospodářství na výrobu sýrů, kde holandské selky předvádí jejich výrobu a rovnou je prodávají. V dalšícm domečku je pekárna a v ostatních různé obchůdky. Na začátku u vstupu do skanzenu stojí hospodářství s původní dílnou na výrobu dřeváků včetně muzea, kde jsou vystaveny staré typy dřeváků a zdokumentován jejich vývoj. Pán předvádí jak se vyrábějí, ale dělá to na soustruhu, tak mu to jde pěkně rychle od ruky! :-) Je tu taky spousta různě pomalovaných dřeváků ke koupi, zabírají celou asi pětimetrovou stěnu, ale my jim odoláváme. Navíc už nám to po tom půldni, kdy na každém rohu vidíme jen samé dřeváky, přijde trochu kýčovité.

Skanzen Zaanse Schans - mlýn na lisování oleje
Skanzen Zaanse Schans - muzeum dřeváků

Do skanzenu se vstupné neplatilo, ale do jednotlivých mlýnů to bylo zhruba 2 - 5 EUR.

Ve 14:50 se vracíme zpět na parkoviště do autobusu. Kupujeme si u řidičů nápoje - mamka kávu, já horkou čokoládu a Petr se pustil do sekané. Počasí se docela zhoršilo, po obloze se začaly honit tmavé mraky, a když nesvítí sluníčko, tak je docela chladno. Odjíždíme v 15:00 a jedeme přímo do toho nejčernějšího mraku, ze kterého lítají pěkné blesky.

Cestou hrozně leje, naštěstí sedíme v autobuse, takže nám to zas tolik nevadí. Jen, že se moc nemůžeme dívat do krajiny skrz proudy vody9. Nakonec jsme ale mrak předhonili a tak jsme se deště zbavili.

Do Volendamu přijíždíme v 16:30 a trochu tu začíná taky pršet, to jak nás zase dohání ten mrak, kterému jsme ujeli. Než jsme došli na nábřeží u zátoky Ijselmeer, tak začalo pršet pořádně. Městečko je původní starobylá rybářská vesnice a je moc hezké, je tu plno obchůdků se suvenýry, spousta rybích restaurací, stánky s rybími specialitami, mušlemi a krevetami. Průvodkyně nám doporučovala, ať si něco určitě u nějakého stánku dáme, že místní rybí speciality jsou vyhlášené, ale v tom dešti bychom to ani neměli pořádně kde sníst. Tak se trochu procházíme pod deštníkem uličkami a po nábřeží a jen občas se jdeme trochu usušit a ohřát do nějakého obchůdku. Odjezd je sice naplánovaný až na 17:30, ale nakonec procházku městěm vzdáváme, v tom dešti se to nedá, byli bychom úplně mokří, a tak se už v 17:10 vracíme zpět do autobusu. Je tu už plno lidí, kteří to taky v tomhle nečase vzdali. Chvíli po nás přichází i zbytek osazenstva autobusu a jelikož Petr jako velitel zadní části autobusu hlásí, že jsme kompletní, tak vyrážíme do městečka Den Helderu, kde budeme po dvě noci ubytovaní.

Volendam

Cestu tam jsme i přes nepohodlí v autobuse celou prospali, protože jsme byli úplně hotoví. Nevyspali jsme se moc v noci a k tomu ještě to celodenní chození po městech a skanzenu, které nás dodělalo. Když jsme přijížděli k Den Helderu, měli jsme po pravé straně Baltské moře a dvě vysoké ochranné hráze proti vlnám z mořského příboje.

Po příjezdu nás průvodkyně rozdělila do čtyř penzionů, na nás připadl ten třetí a nejdál od centra. Máme pokoj číslo 5 v prvním patře, do kterého vedou dost prudké schody (prý je to ale v Holandsku normální), přímo pod oknem máme ulici, hned za ní je gracht a za ním dlouhá budova, která vypadá jako skladiště. Pokoj je docela pěkný, jsou tu tři postele, noční stolek, dvě židle, křeslo, skříň a televize. S pokojem sousedí i malá koupelna se záchodem, tak jsme docela rádi, že nemusíme chodit na chodbu na společný záchod, jak to mělo být původně.

Jakmile jsme se asi v 18:20 ubytovali, dali jsme vařit do rychlovarné konvice vodu a udělali si teplé jídlo. Dali jsme si instantní omáčku od Knorru s čínskými nudlemi, pořádně se najedli a navrch si uvařili horký čaj na zahřátí. My s mamkou jsme se pak šly postupně umýt a Petr mezitím začal vybíjet baterii do kamery, aby byla plná na zítřejší filmování. Ale vůbec se nechce vybít, moříme se s tím tady už alespoň dvě hodiny. Přitom má vydržet maximálně dvě a půl hodiny a to jsme s ní celý den natáčeli, tak teda nevím. Mamka už šla spát, já přetáčím kazety v kameře, abych vybila tu baterii a Petr se šel umýt.

Baterku jsme vybili až ve 21:45. Dali jsme ji poté nabít do nabíječky a šli jsme spát.

 

3. den, sobota 20.4.2002 - květinový průvod, Noordwijk, Amsterodam, Den Helder

Spalo se nám docela dobře, ale ráno v 6:30 se nám moc vstávat nechtělo. V 7:00 jsme šli do přízemí na snídani. Černoška, která ji roznášela, byla trochu zpomalená, ale pak jsme zjistili, že si myslela, že odjíždíme až v 8:00 místo už v 7:30, tak proto se moc nehonila a měla dost času.

Snídaně byla ale moc dobrá, měli jsme pomerančový džus, pak jsme si mohli vybrat kávu nebo několik druhů čaje, dále bylo na výběr různé pečivo - světlý a tmavý toustový chléb, celozrnné housky a biskupský chlebíček s rozinkami plněný marcipánem. K tomu bylo máslo, tři druhy salámu, dva druhy sýrů, jahodová nebo malinová marmeláda, nugeta, med, čokoládová rýže a barevný máček, jenž u nás používáme na zdobení dortů nebo cukroví. V Holandsku si tím prý sypou toustový chléb namazaný máslem. Nakonec ještě černoška donesla vejce natvrdo a knäckebroty se sezamem. Dali jsme se s chutí do jídla, ale protože právě bylo 7:30, objevila se ve dveřích průvodkyně a divila se, že teprve začínáme jíst. Takže na naši skupinu musel celý autobus čekat, než se najíme a odjeli jsme místo v 7:30 až o 20 minut později.

Jako první zastávka nás čeká květinový průvod - neboli korzo v Noordwijku. Je pod mrakem a trochu mlžný opar, kterým občas probleskne slunce, ale na žádné horko to nevypadá.

V 9:30 přijíždíme do Noordwijku a jdeme k hlavní silnici protínající městečko, kudy bude projíždět průvod alegorických vozů z květin. Zatímco čekáme až k nám průvod dorazí, tak se udělalo krásně teplo a začalo svítit slunce. To je dobře, protože budou pěkné fotky :-).

Květinový průvod
Květinový průvod
Květinový průvod
Květinový průvod
Květinový průvod

Asi v 10:10 začínají přijíždět první vozy, na motorkách ozdobených květinami jedou v čele policajti, za nimi osobní auta a pak alegorické vozy představující různé věci: ohromné papoušky v pralese, kolotoč, flašinet a vodní skůtry, obří tulipány z Floriade, pávy, vázy, rozvité barokní tulipány, obří varhany a notové sešity a další různé seskupení, že se to ani nedá všechno popsat. Celkem to bylo 40 vozů! Je to nádherné, všechno je vytvořené z květů tulipánů, hyacintů a narcisů a hlavně hyacinty silně voní. Asi v 10:50 průvod přejel a my se pomalu vracíme zpět do autobusu.

Květinový průvod
Květinový průvod
Květinový průvod
Květinový průvod
Květinový průvod

Popojeli jsme o kousek dál na písečnou pláž Noordwijku, která je 13 km dlouhá a kde jsou vysoké písečné duny. Jdeme se kousek projít po pláži, sbíráme mušle a já tradičně ochutnala moře, které přímo zbožňuju, abych zjistila na vlastní kůži jak slané je Severní moře :-). Je mnohem méně slané než třeba Jadran. Jdeme se podívat ještě kousek k majáku, fotíme se u kovové plastiky mořské panny a ve 12:45 se vracíme zpět k autobusu. Cestou ještě potkáváme zaparkované vozy z květinového průvodu - asi si lidé z nich odskočili na oběd :-). Pak už jsme vyjeli směrem na sever do Amsterodamu. Počasí se opět začalo trochu kazit, je zamračeno a vypadá to na déšť.

Noordwijk - písečné duny

Ve 12:40 zastavujeme u silnice, po jejíž celé délce stojí stánky - jakýsi místní trh a prodávají se tu cibule tulipánů, hyacintů, amarylisů, ale i řezané květiny. Spousta lidí z našeho autobusu nakupuje ve velkém. Ve 13:30 opět pokračujeme v cestě do Amsterodamu.

Cesta trvá docela dlouho a tak na místo přijíždíme až ve 14:30. Autobus nás vysazuje na nábřeží u přístavu lodí Damrak, přímo proti centrálnímu nádraží. Vystáli jsme si frontu na lodičku a poté, co všichni účastníci našeho zájezdu usedli na svá místa, vyplouváme na okružní plavbu městem. Ta začíná u ostrůvku, na němž stojí již zmiňované vlakové nádraží, dále pokračujeme Princovým, Císařským a Panským grachtem, podplouváme pod Modrým mostem a Židovskou čtvrtí se vracíme zpět k přístavu Damrak, kde jsme plavbu začali. Okružní jízda trvala asi hodinu a po jejím skončení se vydáváme na pěší prohlídku ulicemi města.

Ulicí Damrak jdeme na náměstí Dam, kde stojí královský palác, muzeum voskových figurín Madamme de Thussard a pomník obětem 2.světové války. Jsou tu davy lidí, před královským palácem stojí ruské kolo a další pouťové atrakce, prostředkem náměstí jezdí po silnici auta a všude je hrozný hluk.

Pokračujeme po pěší zóně a úzkými uličkami s butiky ke Dvoru Bekyní. Jsou to domy postavené do kruhu, každý má malinkou předzahrádku a uprostřed vzniklého jakéhosi malinkého náměstíčka je trávník a na něm stromy. I když je to také v centru města, tak tam byl kupodivu krásný klid a ticho.

Amsterodam - Dvůr Bekyní

Po prohlídce jsme zamířili k Mincovní věži, u níž se vlévá kanál Singel do kanálu Amstel. V tomto místě také začíná plovoucí květinový trh, kde se prodává ohromné množství řezaných i hrnkových květin, cibulí tulipánů a dalších rostlin, ale i suvenýrů typu kachlů, dřeváků a holandských domečků. Objevujeme také obchůdek, v němž prodávají po celý rok vánoční ozdoby a před ním stojí cedule, kde je napsáno kolik dní zbývá do Vánoc :-).

Amsterodam - Západní kostel u Princova grachtu

Na trhu dostáváme rozchod, někteří spolucestující se vydávají za nákupy, majetnější do restaurací, my se jdeme projít podél kanálu Singel směrem na západ a zpět se vracíme podél Panského grachtu.

Amsterodam - Císařský gracht
Amsterodam - starobinec Amstelhof

V 18:00 máme všichni sraz u Mincovní věže. Společně pokračujeme přes Rembrandtovo náměstí, kde stojí pomník tohoto umělce a nádhernými růžovými květy zde kvetou japonské třešně sakury. Došli jsme až k řece Amstel a odtud pokračujeme k domu, který vlastnil Rembrandt a měl v něm i svůj ateliér. Dnes je v domě muzeum. Procházíme čtvrtí Light Red District - čtvrtí červených lucerniček, kde jsou samé bordely a ve výlohách se vystavují na prodej prostitutky. Většina jich je tmavší barvy pleti, mají na sobě plavky, takže to vypadá spíš jak někde na pláži a jsou docela oplácané. Zaujalo nás, že ve výloze mají topení, asi aby jim nebyla zima :-). Kromě bordelů jsou tu ještě hašišová doupata a motají se zde dost podivné existence... Nemám z toho moc dobrý pocit, ani se mi to zde nezdá v tuhle podvečerní hodinu zrovna dvakrát bezpečné. Radši tuhle čtvrť opouštíme a jdeme na Nové tržiště k budově Váhy a kolem starého kostela se vracíme na nábřeží naproti vlakovému nádraží, kde nás po chvilce čekání vyzvedává autobus a v 19:00 opouštíme Amsterodam.

Amsterodam - hlavní nádraží

Do Den Helderu, kde jsme ubytovaní, přijíždíme asi ve 20:30 a necháváme se s Petrem a s mamkou vysadit u hráze proti mořským vlnám. Jakmile se autobus rozjel pryč, tak jsme zjistili, že jsme v něm zapomněli brašnu s kamerou, kde máme uložené i pasy a peníze! Petr se rozběhl za autobusem, a i když za ním běžel asi půl kilometru až na další křižovatku, tak se mu ho stejně nepodařilo dohonit. Tak jsme to vzdali, vracíme se zpět a po schodech stoupáme na hráz. Ta chrání město od severu před mořským příbojem a je 10 km dlouhá. Její koruna je ve výšce 13 m nad bežným stavem vodní hladiny. Z hráze je krásný výhled na Severní moře, ale hrozně fouká studený vítr, takže se tu moc dlouho nezdržujeme. Den Helder má být místem s nejdelším slunečním svitem v Holandsku, ale to nemůžeme moc dobře posoudit, protože jsme tu už za šera a navíc je dost zataženo.

DenHelder - hráz

Vraceli jsme se městem zpátky k penzionu, ale tam na nás čekal další šok - zjišťujeme, že dole v přízemí, kde je recepce a kam jsme ráno odevzdali klíče od pokoje, je všechno zamčené! Zkoušíme zvonit na zvonek od penzionu, ale je to marné, nikdo tam není aby nám přišel otevřít. Musíme se tedy vydat podél grachtu zpět do města hledat restauraci, kde má večeřet průvodkyně s některými dalšími účastníky zájezdu. Našli jsme ji zrovna u jídla, líčíme jí s mamkou, co se nám přihodilo a čekáme až dovečeří.

Petr šel mezitím hledat do jiné restaurace řidiče, aby mu otevřeli autobus a dali mu kameru s našimi doklady. Zastihl je taky zrovna u večeře, takže musel zrovna jako my s mamkou nejdřív počkat až dojedí. A stejně prý pak měl ten mladší řidič plno řečí, když šel Petrovi otevřít autobus.

Průvodkyně mezitím zkoušela volat majiteli toho našeho penzionu, ale nemohla se mu dovolat. Nakonec se domluvila s majitelkou penzionu, kde bydlela ona a pár lidí z našeho zájezdu a kde měli i večeře, že klíče bývají často stejné, tak že majitelka vezme všechny klíče ze svého penzionu a zkusí, jestli nějaký nebude pasovat do zámku od našeho pokoje. Naložila nás do auta a jedeme zpátky k penzionu. Zkouší otevřít hlavní dveře do chodby klíčem, který jí půjčili lidi, kteří tam byli na večeři a jsou z našeho penzionu, ale ani to se jí nedaří, protože penzion má dva vchody a ona nakonec zjišťuje, že si vzala klíče od toho druhého vchodu a ne od našeho!

Už jsme si začínali myslet, že se budeme muset vrátit zpátky k průvodkyni s nepořízenou a strávit noc u ní v pokoji na zemi nebo na sedačkách v autobuse, když Petr uviděl v dálce lidi z našeho vchodu, kteří se vraceli z večeře, ale z jiné restaurace, než kde jsme byli za průvodkyní. Šel jim naproti a oni nám poté otevřeli hlavní vchod a za dveřmi na zemi ležely klíče od pokojů! Ještě jedny lidi totiž ráno odevzdali klíče zrovna tak jako my. Jenže byli na té večeři, tak se neznepokojovali, protože o tom nevěděli, že by se nemuseli dostat na pokoj.

Tak jsme si strašně oddechli a byli jsme šťastní, že jsme se konečně ve 22:00 dostali na pokoj. Byli jsme z toho chození pěkně vymrzlí a tak jsme si udělali teplou instatní polévku a vysprchovali se. Já si umyla a vyfénovala hlavu, sbalili jsme si věci na zítřejší odjezd a celodenní výlet a ve 23:15 šli spát.

 

4. den, neděle 21.4.2002 - výstava Floriade, Den Haag, Madurodam, Delft

Vstávali jsme v 6:45, Petr natáčí pokoj a penzion zvenčí, my s mamkou balíme naše věci, uklízíme a společně jdeme všichni do přízemí na snídani. Dneska si černoška přizvala pomocnici a je to hned znát - už máme přichystané jídlo na stole :-). Dáváme si zase to samé jako včera, ale přidáváme si sýr. Už nám ale černoška nedala sypání na dorty ani marmeládu - asi proto, že to všichni účastníci zájezdu při včerejší snídani sbalili do kabelek a kapes.

Máme odjíždět v 8:00, ale nakládáním zavazadel do kufru autobusu se všechno trochu zdrželo a tak opouštíme Den Helder až v 8:20. Naším cílem je obec Haarlemmermeer, kde se koná výstava Floriade.

Na místo přijíždíme v 9:45, průvodkyně nám rozdává lístky - jeden za 17 EUR a vydáváme se na prohlídku výstavy. Floriade je největší světová zahradnická výstava, která se koná jen jednou za deset let. Další možnost ji shlédnout bude tedy až v roce 2012. Letošní výstava je už páté Floriade a koná se od 6.4 do 20.10 na ploše 65 hektarů v oblasti bývalého Haarlemského jezera, které bylo vysušeno před stopadesáti lety.

Floriade - jezero Haarlemmermeer

Oddělujeme se od skupiny našeho zájezdu a míříme k jezeru, okolo nějž jsou rozmístěny expozice z různých zemí světa. Je to jižní část výstavy nazvaná "On the Lake". Jdeme se podívat na Slovenskou expozici, která představuje horskou chaloupku se zahrádkou a v ní hlídá strašák. Je to jednoduché, ale vkusné na rozdíl od naší České, která představuje jakýsi nedostavěný altán, okolo nějž leží mulčovací kůra a žádné květy - docela nás zklamala. Nepochopili jsme ani, co tím chtěl tvůrce říci.

Floriade - slovenská expozice

Podél rozlehlých záhonů plných různobarevných tulipánů a hyacintů pokračujeme až k vyhlídce. Když jsme na ni vystoupili, tak vidíme, že tulipány, modřence a hyacinty vysázené na tom ohromném trávníku tvoří obrovský barevný nápis "feel of the nature". Holanďani to nazývají "údolím květin" a je vysázeno z více než milionu cibulek.

Floriade - květinové údolí

Vracíme se zpět na břeh jezera a pokračujeme prohlídkou expozic Evropských zemí a to Francie, Německa, Belgie, Lucemburska, Rakouska a Bulharska. Rusko má něco na způsob Petrodvorců a Maďarsko jakýsi moderní hřbitov s dřevěnými náhrobky na trávníku osázeném maceškami.

Floriade
Floriade

Následují zahrady z Asie s drobnými stavbičkami jako jsou japonské a čínské domky nebo rákosové chýše z Bali. Je tu i tržiště, kde si lidé mohou nakoupit různé asijské suvenýry. Svou expozici zde má Japonsko, Indonésie, Pakistán, Thajsko, Malajsie a Indie.

Na konci asijských expozic stojí most, který vede na druhou stranu jezera, na jehož okraji je plastika velkého zlatého ptáka a druhý sedí přímo uprostřed jezera. Hned za mostem na druhém břehu jezera je imitace džungle s blátivými cestičkama a pralesem. Visí tu provazové žebříky, po nichž se dá procházet ve výšce asi 3m nad zemí a na pěšinách jsou pod zeminou umístěny různé gumové předměty, na které když se šlápne, tak vydávají zvuky jako zvířata v džungli. Po pěšině okolo jezera se vracíme zpět a pokračujeme k mostu přes dálnici. Cestou míjíme údolíčka posázená spoustou různobarevných tulipánu, hyacintů, modřenců, narcisů... Je to fantastické, co barev se jim podařilo vyšlechtit!

Floriade

Po pravé straně mostu stojí plastiky lidských postav vytesané hrubě ze dřeva a po levé straně nahrubo sbitý jakýsi dřevěný tunel. Přes most se dostáváme do druhé části výstavy, nazvané "Big Spotters' Hill", kterou tvoří písečná pyramida, na jejíž vystavění bylo spotřebováno asi 500.000 m3 materiálu. Na vrcholek pyramidy vede kolem dokola silnička, po níž jezdí elektromobily a vyvážejí nahoru lidi. My se nahoru vydáváme po schodišti, které má několik odpočívadel, na nichž jsou umístěny lavičky k odpočinku. Na vrcholku pyramidy je umístěn jakýsi umělecký artefakt, který nedokážu dost dobře popsat, co by měl asi představovat. Je odtud ale krásný rozhled po celém výstavišti a jeho přilehlém okolí.

Floriade - písečná pyramida
Floriade - bydlení budoucnosti Zelené město

Cestou dolů z pyramidy se zastavujeme na jednom odpočívadle a na lavičce obědváme párky z plechovky s hořčicí a chlebem a zapíjíme je pivem, s kterým se zatím celé dopoledne taháme po výstavě. Přitom sledujeme, jak se na jezeře pod pyramidou hraje nějaké představení. Jedna skupina herců je na lodi, druhá na voru a bojují mezi sebou, dokonce loď zapalují takže hoří a simulují její výbuch. Hezky se nám tu sedí, protože svítí sluníčko a je pěkně teplo, ale musíme pokračovat do dalších částí výstavy, protože nás toho ještě hodně čeká, co jsme neviděli a máme na to celkem málo času.

Pokračujeme tedy do druhé části výstavy nazvané "By the Hill". Tvoří ji deset ostrovů obklopených vodními plochami, typickými pro Holandsko. Čtyři z nich se nazývají "De Groene Stad - Zelené město" a představují bydlení budoucnosti. Je tu ještě plno dalších moderně pojatých domů, převážně dřevěných - např. dům se zahradou položenou na rovné střeše. Moc nás tahle část výstavy neuchvátila, rovněž ani plastika ohromného oranžového motýla, která se nachází na konci cesty, jenž obloukem prochází okolo této části. Od středního kanálu, který odděluje tyto ostrovy od ostrovů "Zeleného města", je pěkný výhled přímo na písečnou pyramidu.

Floriade - písečná pyramida

Kanál zde přechází v most, který se klene přes příčné kanály a po obou jeho stranách stojí sochy. Napravo mužské, nalevo ženské a všechny jsou úplně stejné.

Floriade - pavilon Near The Roof

Přes most se dostáváme do třetí části výstavy nazvané "Near the Roof". Venku jsou nasázené různé druhy bylinek a jarní zelenina, ale zajímavější rostliny jsou uvnitř pavilonu, jehož zelená střecha zavěšená ve výšce 12m nad zemí je celá pokrytá solárními panely. Uvnitř jsou desítky druhů kvetoucích azalek, orchidejí, jasmínů, palmy, různé tropické a cizokrajné rostliny, jejichž jména ani neznáme. Všechno je sladěno do nádherných kompozic a kvetoucí rostliny krásně voní.

Floriade - pavilon Near The Roof
Floriade - pavilon Near The Roof
Floriade - pavilon Near The Roof
Floriade - pavilon Near The Roof

Když jsme si vše prohlédli a vynadívali se na tu krásu, pomalu jsme se vydali zpět přes druhou část výstavy "By the Hill", okolo pyramidy a přes most zpět do "Údolí cibulovin". Tam jsme chvíli poseděli na lavičce a vnímali vůni hyacintů a barvy tulipánů tvořící různé obrazce. Ale brzy už byl čas jít a tak jsme pokračovali k východu z areálu a dále na parkoviště k autobusu.

V 15:15 opouštíme Floriade a vyrážíme na cestu do Haagu.

Den Haag je město nedaleko pobřeží Severního moře, od něhož je odděleno asi 3km širokým pásem písečných dun. Je zde sídlo vlády a spousta dalších zajímavých míst, která však bohužel nejsou v plánu našeho zájezdu. Městem tedy pouze projíždíme, naším cílem jsou příměstské lázně Scheveningen a jejich písečná pláž, ležící na předměstí Haagu, ale bohužel se dostáváme do dopravní špičky a tak jen pomalu směřujeme k našemu cíli. Do Scheveningenu tak přijíždíme až v 16:25, což pro nás znamená kratší čas na jejich prohlídku. Dostáváme rozchod, který využíváme k procházce po promenádě.

Scheveningen byla původně rybářská vesnice, která se v 19. století změnila v největší a nejvyhledávanější přímořské lázně Holandska. Má několika kilometrovou, 100m širokou pláž s jemným pískem, podél které se táhne pobřežní promenáda. Nalevo od promenády vede silnice a za ní stojí luxusní hotely a vily. Nejkrásnější budovou je noblesní dům Kurhaus z roku 1885 a o kousek dál stojící budova Holland Casino. Já koukám na budovy a ne na cestu a tak se stalo co se stává těm co koukají kam nemají, totiž v plné chůzi narážím čelem do billboardu, kterému jsem se nestačila vyhnout. Dělá se mi černo před očima, vidím hvězdičky jako hrdinové komiksů a není mi zrovna nejlíp z té rány. Naštěstí je to jen boule, žádná tržná rána a tak když se trochu vzpamatuju, pokračujeme dále.

Scheveningen - lázeňský dům s casinem
Scheveningen - molo Pier

Nalevo pod promenádou je písečná pláž, na kterou po chvíli sestupujeme po schodech. Písek se neboří, dobře se po něm jde a tak se vracíme směrem z něhož jsme přišli, míjíme přitom molo Pier vybíhající 400m do moře. Je široké 12m a zakončené vyhlídkovou věží s třemi plošinami. Zde se nachází restaurace, kavárna, stánky a různé prodejny, je zde místo určené k rybolovu na udici a 43m vysoká rozhledna. My pokračujeme dál až k písečným dunám na konci pláže. Po schodech se vracíme zpět na promenádu, kde stojí dva obelisky a kolmou ulicí míříme k autobusu.

Po příchodu zjišťujeme, že dva páni (táta se synem, který nám tesilkama silně připomínal našeho kamaráda Pavla) z našeho zájezdu se ztratili, tak je jde postupně několik lidí hledat. Průvodkyně ale začíná mít obavy, aby se neztratili i ti hledající. Hledání je bezvýsledné, čekáme takhle už skoro hodinu, docela nás to mrzí, protože je to další čas který ztrácíme a který jsme mohli využít jinak. V 18:30 průvodkyně rozhoduje, že nás odveze do Madurodamu, kde si dáme rozchod, prohlédneme si park sami a ona se s řidiči vrátí zpět k pláži do Scheveningenu a bude hledat ztracené.

Madurodam - neboli Nizozemsko v miniatuře - je travnatá plocha na níž jsou rozestavěny modely nejvýznamnějších historických i moderních staveb holandských měst v měřítku 1:25. Celý prostor protíná 3km cestiček a vyhlídkový ochoz. Atrakce je dar manželů Madurových z roku 1952.

Madurodam - palác Míru v Haagu
Madurodam - Rijksmuseum v Amsterodamu
Madurodam - katedrála sv. Jana v Hertogenbosch

V Madurodamu si kupujeme vstupenky, dostáváme i tištěného podrobného průvodce v češtině a vydáváme se na prohlídku. Máme na ni hodinu a půl, tak to musíme vzít trochu svižně. Jsou tu třeba stavby z Utrechtu, Delftu, Haagu, Amsterodamu, sýrový trh z Alkmaaru a další místa z celého Holandska, většina se jich různě pohybuje a hraje. Je tu hořící loď, kterou hasí hasiči, traktor jedoucí na pole, lodě plující v přístavu a po řece přes zdymadlo, pohyblivý lunapark, hrající a jedoucí květinové korzo, vrtající ropná plošina, vzlétající helikoptéry, trajekt převážející auta, jezdící sedačková a kabinková lanovka, točí se tu asi 3 mlýny a celým areálem neustále jezdí spousta vlakových souprav, jak nákladních tak osobních.

Madurodam - nizozemský parlament v Haagu
Madurodam - nádraží
Madurodam - ING banka v Amsterodamu

Hrozně se nám to líbilo, natočili jsme toho plno na kameru, jen fotkami jsme šetřili, protože už mi docházel film. Jen tak tak jsme si to stačili všechno prohlédnout, čas tam hrozně rychle utekl a ve 20:00 už máme opět sraz s účastníky zájezdu před Madurodamem. Ztracení páni se nakonec našli, čekali na opačném konci promenády než my ostatní.

Pokračujeme autobusem do Delftu, který je proslulý výrobou bílé keramiky nazývané Delfts Blauw. Vyrábí se z ní hlavně kachle a dlaždice, jenž se zdobí se modrým odstínem. Město bylo sídlem holandských hrabat a panovníka Viléma Oranžského. Uchovalo si ráz starobylého holandského města s historickým jádrem a spoustou uličních grachtů, úzkých uliček a štítových domů.

Delft - gracht Oude Delft se Starým kostelem
Delft - před radnicí

Na místo přijíždíme až ve 20:30, začíná se právě stmívat, tak už se nedá moc fotit, jen něco točíme na kameru s režimem nočního vidění. Jdeme se podívat na náměstí Markt, které patří mezi největší a nejstarší v celém Holandsku a stojí na něm renesanční radnice s gotickou věží, která byla kdysi součástí vězení. Okolo radnice stávala tržnice másla, městská váha, tiskárna, masná tržnice, obilná burza a rybí trh. Naproti radnice stojí gotický Nový kostel (Nieuwe Kerk) se 109m vysokou věží z níž je za hezkého počasí vidět až k moři. Na věži je zvonkohra se 48-mi zvony. Uvnitř kostela je náhrobek Viléma I. Oranžského. Pokračujeme přes další dva grachty okolo krásného panského domu, kde je nyní muzeum malíře Paula Tétara van Elena, míjíme dům Východoindické společnosti a přicházíme až ke Klášteru svaté Barbary. Okolo dalších domů se vracíme zpět na náměstí Markt. Je přesně 21:00 a na Novém kostele hraje krásně zvonkohra.

Delft - Voldergracht s Novým kostelem
Delft - dům Správy pro stavbu hrází

Ve 21:15 opouštíme Delft a pokračujeme dále do Rotterdamu, který je druhým největším městem Holandska. Zde se ale již nezastavujeme, stejně je už tma, pouze děláme okružní jízdu osvětleným městem okolo věže Euromast připomínající stěžeň námořní lodi a se svou výškou 185 m je nejvyšší stavbou Holandska. Dále projíždíme okolo budovy Nationale Netherlanden, míjíme ohromný zábavný park osvětlený spoustou světel a projíždíme okolo dvou mostů přes řeku Maas - oba mosty byly postaveny teprve před dvěma lety. Poté už opouštíme Rotterdam a míříme k hranicím s Německem.

Ještě v Holandsku zastavujeme u pumpy na večerní hygienu, chystáme si věci na spaní a noc strávenou v autobuse. Řidiči opět pouští na dobrou noc film, je to válečný "Pearl Harbor", moc to nemusím, tak ani nekoukám, mamka taky ne, sleduje to jen Petr sedící uprostřed naší pětky.

Ve 23:50 překračujeme Holandsko - Německou hranici.

 

5. den, pondělí 22.4.2002 - Amberg, návrat do Čech

Noc jakž takž ušla, mám sice dřevěné nohy a k ránu už jsem nevěděla jak si sednout, ale zažili jsme už horší. V 6:00 zastavujeme na parkovišti, kde absolvujeme ranní hygienu, lehce snídáme a v 7:00 odjíždíme do Ambergu. Město má několik historických památek a je proslulé velkými Adventními trhy, my však máme už památek dost a obzvláště po utrmácené noci využíváme možnosti navštívit místní lázně neboli aquapark.

Jsme tu však brzy, už v 8:00 hodin a tak do 8:45 čekáme v autobuse než otevřou. Kupujeme si lístky, převlékáme se do plavek a pak už jdeme do bazénu. Je to paráda, takhle po ránu tu ještě skoro nikdo není, jen půlka našeho zájezdu a pak asi 8 důchodců cvičí v jednom bazénu s cvičitelkou. Jsou tu různé vířivky, bazénky a vany s různě teplou vodou. Část aquaparku je udělaná jako lázně s barem, druhou část tvoří plavecký bazén, ale tam jsme nešli, radši si užíváme vířivky a teplé lázně, kde je také tobogán, na kterém jezdíme jen my dva s Petrem, jinak už nikdo, takže nemusíme stát žádné fronty. Byla to paráda, až na to, že jsem si tam prodřela plavky na zadní části, takže jsem zbytek času trávila už jen ve vodě.

Různě propojenými bazény se dá proplavat také do venkovních bazénů, kde je rovněž teplá voda, ale jelikož venku je po ránu celkem chladno a s mokrou hlavou v té zimě to není zrovna ideální, tak rychle plaveme zase dovnitř. Hodina a půl, kterou jsme tu mohli strávit hrozně rychle utekla a tak jsme se po desáté hodině šli vysprchovat, převléknout a pospícháme ven, abychom to do 10:15 stihli a nemuseli doplácet.

V autobuse ještě jíme, lidi si kupují u řidičů teplé nápoje a průvodkyně rozpočítává a inkasuje vstupné, které za nás platila jako za skupinu.

V 11:00 opouštíme Amberg.

12:00 - jsme na Německo - Českých hranicích v Rozvadově, kde asi 15 minut čekáme na celníky, než se najedí a odbaví nás. Poté pokračujeme směr Plzeň.

Ve 13:30 zastavujeme na dálnici u pumpy v Rokycanech u motorestu "Nonstop K" a celý autobus jde na oběd. My s mamkou si dáváme segedín, Petr svíčkovou. Je to paráda, dát si normální vařené jídlo po dnech instantní stravy :-). Jídlo je dobré, jen jim tu strašně smrdí tácy pod talíře, proto je odkládáme k vedlejšímu stolu, aby nám nekazily požitek z jídla.

Fotíme se ještě se všemi účastníky zájezdu před autobusem a ve 14:15 odjíždíme do Prahy. Tam vystupuje několik účastníků zájezdu, mezi něž patří i naše sousedky z pětky a my pokračujeme dále.

V 15:45 nám řidiči zastavují v Příšovicích na Shellce. Domů už to máme jen kousek pěšky. Zájezd se nám moc líbil, poznali jsme zas kus světa a hlavně mamka si splnila jeden svůj sen.

 

Autorská práva © 2006-2008 Míša